Patří k nejstarším evropským plemenům a někteří odborníci ho dokonce považují za přímého potomka původního západního divokého koně, který však není paleontologicky doložen. Jméno dostal podle římské provincie Noricum, která se rozkládala na území dnešního Rakouska, části Švýcarska a Bavorska. Norici byli od 16. do 19. století zušlechťování španělskými, neapolskými a belgickými hřebci. Plemeno norik bylo poprvé definováno r.1884 v Rakousku.

Moderní norik je těžký chladnokrevník určený k tahu. Podle standardu má být vysoký 157 až 162 cm, délka hřbetu je 165-175 cm. Má méně ušlechtilou hlavu s klabonosem a svalnatý rovný krk, u hřebců a valachů s výrazným tukovým hřebenem. Kohoutek je dost vysoký, prsa široká, hřbet měkčí, záď strmá a louplá. Kratší nohy jsou kostnaté a mají jen malé rousy. Zadní nohy mají často šavlovitý postoj. Zbarvení noriků je neobyčejně proměnlivé a neobvyklé, často byli žíhaní, nevybělující bělouši, červení i modří, skvrnití apod. V poslední době byli ovlivněni belgiky a clydesdaly a zušlechtěni kladrubskými koňmi, takže vznikl jihoněmecký chladnokrevník, převážně hnědák nebo ryzák. Původní typ se v mnohém setřel, zůstala jen bohatá hříva a dobře ožíněný ocas. Původní norik byl horský kůň těžšího rázu, otužilý, pohyblivý, skromný a nenáročný na krmení. Byl všestranný a zvlášť se osvědčoval v dálkové dopravě. Dodnes si uchoval větší vytrvalost a odolnost než belgický chladnokrevník, dobrou povahu a vytrvalost.